Comments

1 Alison | Email | Web | 26. january 2014 at 19:41 | React

Skvelý článok, viem ako sa cítiš. Viem si ťa v budúcnosti predstaviť ako skutočne dobrú spisovatelku. :)

2 Diamond-damian-Lucianna | Web | 26. january 2014 at 20:21 | React

Tiež som stále dávala na rozum a nad všetkým premýmšľala..ale nakoniec ma aj tak moje city dobehli a neskončilo to najlepšie.. z jednej stránky a z druhej zase vynikajúco. :) Všetko má svoje pre aj proti. :)

Ano, práve že tie chyby, zranenia a všetko okolo toho nás robia silnejšími a skúsenejšími. :)

Každý má občas slabé dni, to je normálne.. a občas mám tiež dni, keď sa cítim taká silná a plná energie, že sa pustím snáď naozaj do všetkého a je mi jedno či to je dobré alebo zlé.. :D

Či už niečo v živote dosiahneš alebo nie.. hlavne bude aby si bola šťastná.

3 Annie. | Web | 27. january 2014 at 16:15 | React

Chápu tě.. i já neustále bojuju se strachem a poměr mých lepších a horších dní je značně rozdílný... Převládají bohužel ty horší...
Každopdádně.. máš pravdu.. sblížit se s někým je pro mě vážně těžký a když už někoho do svého života pustím, tak než mu začnu opravdu věřit uběhne i spousta času a většinou se mi to ani nepovede vůbec...
Ztráta blízkých lidí v nás zanechává ty nejhlubší a nejbolestivější díry.. znám to moc dobře! :(

4 The Anxious One | Web | 27. january 2014 at 16:31 | React

Viem, ako sa cítiš. Síce ja mám aj trochu iné pocity, ale neopisujem to ako strach, ale ako úzkosť. Každý sa bojí, je to ľudské. Keby sa ľudia nebáli, nemali by voči nikomu a ničomu rešpekt a to by nebolo dobré. Treba sa báť, vždy treba mať taký zdravý strach z každej veci, aby si si ju po tom mohla ešte viac užiť. Nemôžeš sa donekonečna schovávať a neskúsiť nič nové. Viem, že sa to hovorí ľahko a robí ťažko, tiež to sama veľmi dobre poznám, ale 'Life begins at the end of the comfor zone'. A je to pravda. Určite, že prvý krok neurobíš hneď dnes, či zajtra, ale úprimne, čo môžeš riskovať? Najskôr sa budeš cítiť hlúpo, úzkostlivo a budeš v strese, pretože si určitú vec ešte nikdy neurobila, ale nie je to práve to po čom túžiš? Ten adrenalín z nových vecí? Viem, že písať na blog, čítať knihy, počúvať hudbu a iné veci, ktoré rada robíš sú väčšinov na nezaplatenie, no lepšie je pár krát sa "popáliť" na skúsenostiach, ako celý život ľutovať, že si niečo neskúsila, len preto, že si sa bála. Čím skôr porazíš tvoj strach, tým skôr si môžeš vydýchnuť a byť si istá, že už nezmeškáš žiadnu príležitosť, len preto, že si sa bála. Budeš silná a nebudeš si musieť lámať hlavu nad otázkami "Čo keby..". Veľa šťastia. Som tu pre teba. :-)

5 p-ornography | Web | 27. january 2014 at 20:28 | React

nás "šťastných" je mnoho....

vím jak ti je, jak se cítíš... hrozně moc. docela mi při tomhle článku bylo smutno. docela dost... jen nevím co na to říct. každej si určitě svejma silnejma a slabejma dnama prošel a já ti moc přeju, aby těch dnů, kdy jsi na dně bylo jen pomálu...

6 alfalfa | Web | 28. january 2014 at 18:49 | React

Strach nám zväzuje ruky. Bojíme sa nových vecí. Ja som na tom podobne. Tiež mám zo všetkého strach. Ale ako sa vraví, z chýb sa človek učí, takže netreba sa báť a začať žiť trochu viac odvážne. Skúšať nové veci, pretože nakoniec môžeme zistiť, že sa nám to páči, že je to presne pre nás. Takže sa ani ty neboj a postupne začni robiť veci, ktoré by si normálne nerobila a uvidíš ako ti bude lepšie. :) Veľa šťastia.

7 Dollie | Web | 29. january 2014 at 20:33 | React

napísala si to skvele .. tiež mávam často strach. Nedokážem sa otvoriť ľuďom naplno lebo sa obávam toho že ma podrazia, oklamú, že sa na mňa vykašlú. Nedokážem si veriť lebo mam strach z toho že nech sa budem snažiť ako koľvek nikdy nedokážem to čo chcem .. a ešte veľmi veľa vecí.

Podľa mňa je normálne že máme strach ale nieje to dobré. Tu ma napadá jeden skvelý citát ktorý som raz čítala: Šťastím ľudia nazývajú okamih, kedy prestanú mať strach ..

Takže dúfam že ti to víjde tak ako si písala a že ti strach nebude brániť v tých najkrajších veciach do ktorých by si s ním nešla :))

8 Sue from THE DAWN | Web | 31. january 2014 at 19:40 | React

Takéto myšlienky ma v poslednej dobe pohlcujú čoraz viac a viac. Už je to pár týždňov čo si začínam uvedomovať že nechcem byť len niekto kto skončí školu a ostane sám.

9 Ashley | liberated.blog.cz | Web | 1. february 2014 at 13:15 | React

Buď v kľude, tiež som si vždy hovorila, že budem aktívna na blogu každým dňom viac, ale niekedy proste nie je čas, nálada, chuť - vždy do toho niečo príde. My tu na teba počkáme. :)
Celkovo k tomuto článku musím povedať, že ťa chápem. Nie je to len fráza, myslím to vážne. Tiež som mávala takéto dni. Ale bude to len lepšie. Ver mi, nevzdávaj to. :)

10 Ems* | Web | 2. february 2014 at 18:35 | React

Tvůj článek mi vehnal slzy do očí. Popsala jsi přesně to, jak věci vnímám, jak se cítím, úplně mi mluvil z duše. Jne jsem nebyla schopná to formulovat, ale tys to zvládla. Možná jsem si některé věci aji bála přiznat. Ale moc bych Ti chtěla poděkovat, tvůj článek je opravdu skvělý a moc mi pomohl! Přeji ti hodně štěstí, nevzdávej to, snad ty lepší dny přicházejí ;)

11 Lil | 2. february 2014 at 20:30 | React

Ahoj:-)
Tyhle pocitý mívám také a někdy přerostou do jisté míry,kdy se cítím fakt na nic. Takže opravdu chápu co prožíváš. Toho strachu se nedá nikdy zbavit úplně , ale je třeba si říct, co se vlastně může stát, když zakusím něco nového, něco čeho se právě bojím . A když už se stane opravdu něco čeho jsem se bála nejvíc, ano budu smutná ale budu vědět že jsem pro to udělala maximum, a co víc, budu víc odhodlanější zkusit něco dalšího. Co víc se může stát.
Dám ti radu, kterou už stejně sama dobře víš. Jsi pěkná holka, zdravá (doufám) , máš zázemí, jídlo... nač uvažovat nad věcmi ještě dřív než se stanou.
Mě se to tak říká, ale jen ti chci pomoct. Přeju hodně úspechů v životě, tvůj blog se mi moc líbí a myslím že máme hodně společného.
Tak dokud máš mládí před sebou, UŽÍVEJ SI! Protože čas stále běží...

12 creative-mary | Web | 4. february 2014 at 16:59 | React

ahoj! som tak rada ze som znovu na teba narazila a este stale mas tento blog! ja uz som prestala davno bohuzial, len teraz som si pozerala moj stary blog a tak ta nasla :) viem presne o com hovoris, ja som mavala taketo pocity mozno dva roky dozadu a potom sa mi stala taka neprijemna udalost (dlhy pribeh) a to mi uplne zmenilo pohlad na vsetko :) ... to je jedno kazdopadne som velmi rada ze este stale pises a budem rada ked aj budes, lebo vzdy som rada citala tvoje clanky! ;)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.